Máte někdy pocit,že byste chtěli na tomhle světě žít úplně samy??

Myslím,že každý tuhle chvilku někdy zažil..někdo ho nazlobil, potrápil a přál by si bydlet někde úplně sám, popř. v okruhu nejbližších, nezávislý na ostatních lidech..mě samotného tohle napadlo mockrát díky mé povaze, protože jsem samotářský typ člověka:o)..měl jsem příležitost si po x-tém vyřčení této věty si tuhle samotu vyzkoušet a ted můžu říct jen jedno-není to dobrý nápad;-).

***

Když ze hřbitova zmizel můj parták policajt, zůstali jsme na hrobničinu už jen dva-já a hlavní hrobař.

Byl jsem tam s ním týden a poté si vzal na 14 dní dovolenku a já jsem osaměl.Převzal jsem po něm na těch 14dní žezlo a také jsem musel držet pohotovostní službu s autem. Domluvily jsme se ale, že kdyby byl nějaký převoz, šel by mi pomoct.

Ráno jsem přišel za chlapama na dílnu na technické služby kde šéf rozděloval práci a potom jsem vyrazil autem na hřbitov. Vešel jsem do kanceláře v obřadní budově a byl jsem tam uplně sám..takový malý tichý svět. Není slyšet nic, kromě monotoního hučení větráku od mrazáku. Jsem takový typ člověka, který okolo sebe nepotřebuje společnost a vystačím si ve spoustě věcí sám, stačí mi když mám občas s kým pokecat (a já jsem hrozně ukecaný člověk:o) )a jsem spokojený..

Takže jsem si z toho nedělal hlavu..pěkně jsem si rozplánoval práci na hřbitově-sečení trávy, zametání a úklidy a začal jsem..bydlím na takových polopasekách, takže i když jsem přišel z práce, měl jsem zase svůj tichý svět rušený jen šumem borovic:o)..po pár dnech jsem zjistil, že se čas začíná nechutně vléct a začínal jsem rozepisovat sms některým známým vyloženě o blbostech a těšil se,až mi někdo odpoví:o)..zkoušel jsem to ticho rušit rádiem nebo MP4 přehrávačem ale pak jsem se přistihl, že jsem rád že se mi porouchala sekačka a musím ji jít opravit za chlapama na dílnu..a poté jsem si to přiznal-lidská společnost je prostě nenahraditelná a i takovému samotáři jako jsem já prostě chybí:o). Ticho je fajn věc, ale všeho moc škodí a ta samota se zákonitě musí omrzet. Když konečně přišel pátek, připadal jsem si jako vězen někde po měsíci na separaci a přitom jsem byl sám pouze týden..hodně velkou měrou za to mohlo ale i to ponuré prostředí, nad kterým se pořád vznášel stín smrti. Během týdne převozy samozřejmě byly:o(.

Druhý týden byl o něco veselejší, protože jsme přijali třetího hrobníka do party-tehdy jsem si ještě neuvědomoval, že on a události tohoto týdne budou vést k mému vykoupení ze hřbitova..