Boží blízkost a chcíplá kočka

Před měsícem se mi ztratila jedna z mých koček. Bylo jasné, že sežrala otravu, byla jen doma, ležela a přivolaný veterinář jí nemohl pomoct-pouze řekl, že se z toho bud dostane nebo pojde. Čtvrtý den odešla a už se nevrátila..nevím, proč to kočky dělají ale když vytuší svůj konec tak odejdou někde aby je nebylo vidět. Hledali jsme tenkrát všude..sklep, nábytek, okolí domu, zahradu..prostě všude a nic. Před domem parkují 3 – 4 auta, jedno těsně u jedněch vchodových dvěří a je odstavené na delší dobu – můj srdeční stroj škoda 110R. Auto stálo na kopečku. Jednou jsem šel kolem tohoto auta jinudy, normálně chodím kolem něj protože se na něho rád dívám, ted jsem šel však mimo něj, pod úrovní toho kopečku, takže jsem šel hlavou v úrovni podlahy a spatřil jsem svou měsíc mrtvou a ztracenou kočku.. Ano, připouštím že až doted je to smutný příběh a vlastně na něm není nic zajímavého..k čemu by taky byla někomu zpráva že nějakému členovi signálů chcípla kočka pod autem:o). Ale dalo by se to přirovnat k nám a našemu duchovnímu vztahu s Bohem – ostatně i ten kočičák je Boží dílo;o). Bůh je s náma, cítíme jeho blízkost, máme chut se změnit.. Pak přijde období kdy se ho jakoby nasytíme a přestaneme ho cítit..naše duše tento stav pocítí a hledáme ho všude, chodíme do kostela, na poutní akce, mezi křestany a Bůh nikde není a zdá se nám strašně vzdálený..a přitom je celou dobu u nás, je s náma, máme ho na očích a jen ho nevidíme..není schovaný pod autem:o) ale je schovaný pod tíhou starostí a spoustou jiných lákavých možností dnešního světa..a pokud si to člověk uvědomí a půjde svou životní cestu vedle těchto možností a starostí (tzn. že se jimi nenechá zahltit), tak Boha opět spatří..