Jak jsem získal svou první práci

<!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:Wingdings; panose-1:5 0 0 0 0 0 0 0 0 0; mso-font-charset:2; mso-generic-font-family:auto; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:0 268435456 0 0 -2147483648 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->

Škola mě jako většinu školáků vysloveně nudila a okolnosti  v mém životě mě tlačili k tomu,najít si první zaměstnání nejlépe už v září,na začátku školního roku,kdy jsem se školou chtěl nadobro seknout(ne proto že by mi nešla,ale proto,že mi prostě překážela )Školu jsem dodělal,ale zaměstnání jsem sháněl pořád.Nehorázně moc mě baví auta a jejich řízení.Bylo tedy jasné,že to bude řidičské povolání.Ale jaký užitek by z toho měli ti druzí??Takže kde člověk řídí auto a je při tom užitečný druhým lidem??Na sanitce!!Už v dubnu jsem začal tedy dělat díky mým rodičům kurz na řidiče sanitky a snažil se ho zkloubit se školou a přípravou na maturitu.Celou tuhle dobu jsem se i modlil,aby mi Bůh dal po škole zaměstnání a nejlépe v tomto oboru..ale jak je známo,Bůh má smysl pro humor a vše dopadlo uplně jinak.Sháněl jsem práci už dopředu po nemocnicích,ale všude je plno,já byl bez jakékoliv praxe v zaměstnání a pod hrozbou finanční krize se spíše propouští..a tam kde by mě byly ochotní přijat,potřebovali řidičský průkaz skupiny C (nákladní automobily nad 3500tuny),který jsem nevlastnil(což mi děsně vadilo:-) ).Jelikož jsem opravdu velký pesimista,tak jsem ani nemíval dobrou náladu.A pak to přišla-pracovní nabídka pár kilometrů od místa bydliště!!A ano,jezdit se sanitkou…s černou sanitkou.V duchu jsem si řekl-Bože,že tohle nemyslíš vážně,že ne?Bůh mlčel a nabídky na práci nepřicházely a zůstávala jen tahle.Šel jsem se tedy zeptat,co by má práce obnášela.Jsou to kompletní pohřební služby.Přijet pro mrtvého,vykopat hrob,pohřbít,převozy na pitevny,do krematoriíí..požadavky z modlitby se splnili-mám práci,mám tam spoustu ježdění a jsem užitečný pro své bližní..ale pořád jsem si říkal-ale proč zrovna takhle??Proč takový extrém a pravý opak toho co jsem chtěl?Ptal jsem se Boha proč zrovna mě,pesimistu,chce strčit sem..v tom mě napadlo,že je to možná proto,abych neviděl všechno až tak černě..možná je tohle cesta k optimismu:-)..tahle myšlenka mě zaujala.Nakonec mi slíbily,že mi zaplatí řidičský průkaz skupiny C,traktor a snad i E (vleky).Tohle bylo největší lákadlo a rozhodl jsem se to zkusit.Věděl jsem,že tímhle se mi uzavírá cesta k mnoha lidem,hlavně mladým a spoustě jiných,kteří mě kvůli tomuhle odsoudí.Ale stál jsem si za svým rozhodnutím a věřil jsem Bohu že ví co dělá.Ostatně,není to napořád,řidiče sanitky bych rád dělal v budoucnu a když tam přijdu s takovouhle praxí,budou se na mě dívat uplně jinak..Šel jsem ješte za panem farářem,protože on bude můj spolupracovník a chtěl jsem vědět,co na to poví.Byl z toho nadšený.Nakonec,kolik lidí může prohlásit že jejich pracovním kolegou je zrovna farář?J

A pak to přišlo-reakce lidí.Vždycky mě bavilo pozorovat druhé lidi a zkoumat jejich chování.

Zaškatulkoval jsem si je do věkových vrstev:

15-23let-skupina vysokoškoláci,vyučení,maturanti

Jejich nejčastější reakcí byly „divné pohledy“ a odpovědi typu že tohle by oni nikdy nedělali,nebo že by na to neměli žaludek,popř. proč neberu jinou práci a že je to hrozné..Je to logické,proč by tu práci dělali,když ještě studují,nemusí se starat samy o sebe a nejčastěji mají představu takovou,že na práci počkají a budou dělat přesně to,co je baví.Někdy jsem měl skoro pocit,že si musí myslet,že je práce čeká a že je do ní uvítají s otevřenou náručí..Ale čest vyjímkám,ne všichni byly takoví.Z této skupiny se mi ale do paměti zapsali dvě holky (17 a18 ) jejichž reakce byla velice překvapivá a v této práci mě dokonce místo odrazování podporovali,s čímž jsem se opravdu u této skupiny nesetkal.

23 a výše-skupina zaměstaní

Když jsem lidem z této skupiny říkal co dělám a za jakých podmínek,skoro mi potřásali rukou a někteří dokonce záviděli a většinou končily slovy-v této době sehnat práci za takových podmínek jaké máš ty..na to musí mít člověk fakt štěstí! (je však pravda,že jsem se bavil většinou s lidmi,kteří mají za sebou hodně životních zkušeností (policisté,lékaři..)a patří mezi povahově silnější,ti povahově slabší pouze říkali,že je frajeřina dneska sehnat hned po škole práci.U těchto lidí tohle povolání budí velký respekt a i přes můj nízký věk mě berou už uplně jinak a někdy mám pocit že až snad s obdivem.A i zde jsou samozřejmě lidé,kteří na vás hledí s odporem jako na úchyly.

A právě tyhle reakce vás nutí přemýšlet..o lidech i o Bohu.Život s ním je fakt vzrůšo;-).