Autoškola, aneb trénink dělá vítěze.

Už dlouho jsem nic nepsal, jednak proto,že spousta hřbitovních zážitků snad ani není publikovatelná a taky nebyl čas..tak mě napadlo sepsat jak jsem zvládal autoškolu..jak už jsem řekl-firma mi zaplatila autoškolu a brzy došla esemeska k prvním jízdám. Dnešní nákladáky jsou jak osobáky a jezdí se s nimi velmi pěkně.

V autoškole se jezdilo na nákladním autě LIAZ.

Trocha technických parametrů-je to starý krám:o) ale už má posilovač řízení, odpruženou sedačku ale hlavně se zde řadí s meziplynem, což vyžaduje určitý um-jde v podstatě o tohle-při řazení „nahoru“ (př.2-3) vyřadíme do neutrálu, pustíme spojku, znovu zmáčknem a zařadíme, při řazení dolů v neutrálu přidáme podle sluchu plynem určitý počet otáček abychom vyrovnali rychlosti hřídelů v převodovce a mohli podřadit..pokud to nedokážem např. při jízdě z kopce, můžem se pomalu loučit se životem, protože naložený nákladák jen na brzdách těžko zastavíme..

*************

Do autoškoly jsem se těšil, jelikož mě auta baví a při čekání na instruktora jsem hleděl na auto s jistou dávkou sebedůvěry. Tohle přece zvládnu, už jsem řídil podobné auta.. po céčku jsem dřív ani nijak netoužil, měl jsem z těchto aut respekt, ale jednou jsem se dostal za volant Tatrovky a zjistil, že to není až tak horké..později jsem ještě zkusil všeobecně známou „vetřiesku“ a to mě ujistilo uplně, že bych se v tomto směru rád zdokonalil ještě více.

Nasedl jsem tedy do Liazky a instruktor se ptá-jezdils někdy s Liazkou?? V Liazce jsem seděl prvně a na mou zápornou odpověd potichu odpověděl nepublikovatelné slovo. Řekl jsem si, že tohle není moc profesionální přístup ale třeba má za sebou blbej den:o)

Vyrazil jsem tedy s tímto korábem do ulic a zkouším podřadit.. vymáčkl jsem spojku, plný meziplyn, zařazení kvaltu a po puštění spojky jsem se katapultoval skoro na čelní sklo a ručička otáčkoměru byla někde na konci budíku..CO TO ******* DĚLÁŠ!?! řval na mě instruktor..celkem zbytečná otázka, bylo to přece zjevné, prostě jsem zařadil v moc velké rychlosti tak o dva kvalty mín než bylo třeba-řazení bylo už tak vyhrkané, že trojka se řadila mírným obloučkem dolů k sedačce a čtverka zešikma vpravo od sebe.. ale neměl jsem odvahu to rozebírat:o)..instruktor povídal něco o rákosce kterou používá na ruce a já zkoušel další jízdu..konečně jsem tam nasekal kvalty a zdálo se, že už nerušeně pojedu..ale to by nesměly existovat přechody..konkrétně tenhle jeden na který bezstarostně vběhly dvě asi desetileté holčičky..no to se musí stát zrovna mě když toho mám zrovna plné ruce..takže..vyřadit, pustit spojku, meziplyn a…škkkřřŘŘŘŘřřřřřřřřř…znovu meziplyn a zase škkKKKKKkkkkkřřřřřŘŘŘŘřřřřřřřřřřřřřř..prostě ten kvalt tam kvůli nevhodnému meziplynu nešel a nešel zařadit:o)..děti, když uviděli Liazku řítící se závratnou rychlostí 20Km v hodině které v převodovce hrčí jak kdyby se měla každou chvíly rozletět se vzdali cíle své cesty a obrátily se na zběsilý útěk na chodník odkud přišli. Já jsem tam mezitím konečně napral nějakou rychlost a dupl po brzdě, kabina se zhoupla a s typickým TSSS zastavil těsně před přechodem. Instruktor při pohledu do mé zpocené tváře radši ani nic neříkal, jen obracel oči v sloup..tak jsem aspon chtěl počkat až holčičky přeběhnou, ale už tam byla jen jedna a druhá se schovávala ustrašeně za plotem (ani se jí nedivím:o) ). No tak pokračujem v cestě..silnice se stala mým bitevním polem a Liazka mým hlavním nepřítelem:o). No ale cesta se zdála už být dobrá, řazení už mi celkem šlo, tak snad se nebude čeho bát..ale přišla další rána osudu a narazila konkrétně do levého zrcátka když jsem jel moc blízko jednoho stromu u cesty a to nechutně plesklo o sklo bočních dvěří u instruktora, který pouze konstatoval, že tohle čekal. No já jsem to teda nečekal ale nechal jsem si to pro sebe. Jedem do mírného kopečka a najednou..cyklista!!..no to snad nééé, a do protivky auta, úzká cesta..Bože co ted..no co by..podřadit samozřejmě:o)..ale to znamená podřadit a pak zase zařadit!!:o(((..o Bože jak to zvládnu..no..nezvládl jsem to,v převodovce opět vyhrával orchestr a cyklista šlapal jak o duši:o). Nakonec jsem ho zdárně předjel a ukončil jízdy.

Po této lekci jsem byl celkem smutný, jsem v životě tak nějak smolař a o tomhle jsem byl přesvědčen, že perfektně zvládám. Z toho plyne, že nikdo není mistrem svého oboru a člověk se učí pořád.Ted jsem to poznal na vlastní kůži:o)..o ničem nemůžu říct,že to stoprocentně umím:o). Modlil jsem se o klid v duši, ale sám jsem tomu ani moc nevěřil..říkal jsem si: Bože, další jízdy jsou pozítří, to zas bude hrůza..modlil jsem se za něco, čemu jsem sám nevěřil-abych ty jízdy zvládal:o).

O to větší bylo mé překvapení, když se v autoškole dařilo..tedy až na závěr-byl jsem tak rád, že jsem to zvládl tak dobře, že jsem otevřel dveře a zapomněl, že nesedím v osobáku a z Liazky vyskočil na zem..jelikož kabina je tak metr a půl nad zemí tak jsem si skoro přerazil nohu:o)). Nakonec jsem teda zjistil, že většinu problémů mi způsobila tréma. Na záverečné zkoušky nám radily- hlavně pěkně pomalu, první vyjedtte z křižovatky a pak teprve začněte řadit, pěkně obě ruce na volantu. Tohle mě moc znervoznovalo, a z toho sem byl nervozní,tohle nebyl můj styl..měl jsem zafixované, že z křižovatky se má zmizet co nejrychleji a plynuleji aby se nebránilo dalšímu provozu a taky mi vadilo, že instruktor mi může kdykoliv hrábnout do řízení.

Pak přišli zkoušky. Byl jsem trochu klidnější, protože jsem věděl že ted pojedu opravdu já a nikdo mi do toho nehrábne. Při modlitbě mi zazněla věta- jed tak, jak jezdíš, vykašli se na všechno ostatní..no tak dobře.

Nasedli jsme, nastartoval jsem, zkontroloval manometry na palubce a vyrazil. Z křižovatky jsem vyjel, jedna ruka motala volantem, druhá řadila rychlosti a Liaz nabíral na rychlosti. Napadlo mě, že přesně tohle říkali že nemáme dělat ale pokud vím, takhle to má vypadat a tak jsem zvyklý a toho jsem se držel. Ražení i podřazování celkem šlo a mě začalo vadit to ticho v kabině. Začal jsem tedy na instruktora (uplně cizího člověka)-Jéé, hele jaké proti nám jede pěkné auto!! A už to jelo a povídali jsem si celou cestu:o)..jedna ruka na volantu, druhá občas na šajtrpáce, do toho přepínání blinkrů apod..největší gol byl, když jsem opět na tom samém přechodu potkal ty dvě desetileté cérky:o)..jedna velice rychle přeběhla a mávala na svou kamarádku at jde za ní ale ona zůstala váhavě stát na své straně a ukazovala směrem k Liazce:o)..až když jsem jí rukou ukázal at jde,tak se odhodlala k nejrychlejšímu přechodu přes přechod:o)

Při dojezdu instruktor vážně pronesl. Vaše jízda jde vyjádřit jen jednou větou.

Tak to ve mně hrklo, říkal jsem si-proč jen jsem jel tak jak jsem jel, to mi snad sám Dábel nakukal..ted to ještě neudělám:o((

Jste opravdu velice mladý šofér..opravdu,na to že jste tak mladý (tak jsem čekal že řekne-jezdíte divoce,bude lepší si to zopakovat) tak váš způsob jízdy byl velice ale opravdu velice profesionální, zvládáte uplně skvěle řazení, způsob jízdy byl ukázkový, vám můžou bez problémů vydat řidičák.

Byl jsem radostí skoro omráčený a při vystupování jsem si až na poslední chvíly uvědomil že jsem metr a půl nad zemí a vyhnul se tak trapnému držkopádu:o)

Už jsem se nemohl dočkat, až usednu za volant firemní vetřiesky..